top of page

Archiv 1: Samozřejmé věci

Samozřejmé věci, které vůbec samozřejmé nejsou

Zvyk je zvyk a když člověk chodí neustále na ta samá místa, kolem těch samých rohů a po těch samých chodnících, tak si spousty věcí vůbec nevšímá, ač mohou být velmi zajímavé a krásné.

Je řeč o drobné městské architektuře, jako jsou dlažby, lavičky, koše, kašny, patníky, svítidla, zeleň, sochy, tramvajové zastávky, stánky, lávky, zkrátka o městském parteru a jeho vybavenosti jako takové. Jedná se o záležitosti funkční i estetické, které ale pohledově bezprostředně utvářejí náš pocit při pohybu ve městě. Jsou nám prostě nejblíž.

Dlažba

Jako příklad nově realizované dlažby ve velké ploše a na velmi exponovaném místě jsem vybral nové řešení Jiřského náměstí a přilehlé Vikářské ulice. Oba tyto prostory navazují na Plečnikovo III. hradní nádvoří, které je vydlážděno velkými žulovými leštěnými deskami umocňujícími tak monumentalitu celého prostoru. Projekt autorů Petra Hájka, Tomáše Hradečného a Jana Šépky navazuje na Plečnikovo sousedství poměrně volně, a to směrem pokládky dlažby a vyznačením vrcholů pokračující čtvercové sítě leštěnými kamennými deskami, zato respektuje prakticky všechny dochované fragmenty starších povrchů. Barokní kašna z depozitáře náměstí doplňuje. Byla původně na III. nádvoří a odstranili ji při jeho předválečné úpravě, kdy byla nahrazena novou s gotickou sochou sv. Jiří. Dlažba dané prostory spojuje. Z leteckého pohledu je jistě výborná, ale má jeden problém, a to je fakt, že se po ní nedá pro její hrubost skoro chodit. Všechny ostatní prvky jako lavičky jsou opravdu zdařilé. Posuďte sami. Úhel pohledu je pro grafiku městských dlažeb stěžejní takže alespoň porovnejte fotografie z nadhledu s těmi z normálního horizontu. Normálně to vypadá jako chaos, ale....není tomu tak.

Cesta

Stezka jelením příkopem (začíná v zatáčce Chotkovy ulice) od AP Atelieru (Pleskot, Dobeš, Kantorová, Svobodová, Trčka, Rudolf, Grossová) je příkladem cesty, která se přizpůsobuje terénu a okolí a nedělá opak. Pro ochranu popínavé nízké zeleně, je celý průběh stezky řešen na roštech s ocelovou kostrou a dřevěnými pochozími prvky. Roštová stezka je trasována tak, aby se vyhnula vzrostlým stromům. Část roštových polí tvoří schodišťové díly, neboť převýšení terénu je značné. Roštová pole jsou jednoduchá, základní materiály tvoří ušlechtile opracované ocelové prvky a tvrdé dřevo. Celá věc je jednoduchá, ohleduplná, účelná a funkční a nedá se jí nic vytknout. Ale schválně, všiml si jí někdo, když jede okolo například tramvají? Asi moc ne a to je dobře, protože to byl úmysl autorů!

Strom a lavička

Na pražském Smíchově v předprostoru kina Village cinemas a několika dalších objektů vzniklo náměstí zvané Domino Piazza od autorů Proudy, Štorkové a Měšťanové. Náměstí ve tvaru U dominuje skleněná kostička vystrčená z hotelu Andel´s a hlavně skladba jednoduchých náhodně se opakujících sestav lavička-svítidlo-rošt-strom nebo svítidlo-rošt-strom. Jedná se o půdorysně lineární prvky, které mohou působit přehlédnutelně, ale jsou to právě tyto sestavy, které dávají náměstíčku jeho atmosféru a lidské měřítko. Zkrátka když člověk vyjde s partnerem či partnerkou z kina, tak se může posadit v prostředí, které je nám srozumitelné. Jediný detail na kráse zmíněného je zřejmě volba materiálu sedáků, které evidentně neodolávají povětrnostním podmínkám ani vandalům.

Patník

Za vyloženě zdařilé drobné městské objekty a to ještě v extrémně historickém prostředí považuji patníky před Toskánským palácem na Hradčanském náměstí. Všech 17 objektů z Božanovského pískovce jako by tu bylo odjakživa a teprve při soustředěnějším pohledu člověk pozná, že se jedná o novotvary. Patníky jsou z roku 1998 a autorem je Karel Nepraš.

Je to jen malý výčet a jistě bychom mohli podobných drobných architektur, objektů či ploch nalézt celou řadu. Nešlo o seznam, ale o to, že je potřeba si všímat nejenom budov či zahrad nebo parků, ale i celé řady malých věcí, se kterými si dal někdo práci, a které jsou stejnou součástí městského organismu jako věci velké. Takže: koukejme okolo sebe a najdeme krásu i v detailech!

bottom of page