Archiv 4: Dva adminstrativní areály

Dva zajímavé administrativní areály

S odchodem komunismu, s příchodem západního životního stylu a hlavně s gigantickým nárůstem počtu potřebných míst v administrativě různých státních i nestátních společností vznikl v Praze veliký hlad po metrech čtverečních administrativních ploch. V divokých devadesátých letech se řešil rekonstrukcemi stávajících kancelářských objektů či budováním obludných a nenápaditých objektů nových.

Dnes si budeme psát o dvou velikých areálech vzniklých v tomto desetiletí. V celé Praze jich vznikají desítky, ale nechme si tyto dva jako příklady. Oba mají ledacos společného, ale i protichůdného. Znamenají, dle mého dobrý počin v tom, že umisťují tyto soubory budov na místa mimo centrum města, ovšem snadno dostupná jakoukoli dopravou.

První je areál " The Park" od architektonické kanceláře Cígler - Marani. Nachází se na Pražském Chodově v místě, kde bylo ještě nedávno "území nikoho", mezi dálnicí D1 a Roztylskou ulicí u stanice metra Chodov. Areál 12 budov vytváří bariéru mezi dopravní tepnou a sídlištěm a daný prostor urbanizuje a kultivuje.

Dvanáct budov nabídne po dokončení téměř 200 000 m2 kancelářských, jsou tu i restaurace a kavárny, hotel, fitness centrum a mateřská školka.

Objekty jsou tří až pětipodlažní a jsou pospojovány architektonicky výraznou skleněnou či dutou zelenou stěnou (šířka 3,5 m, délka 800 m,) která vytváří onu bariéru (i hlukovou) k D1 a která je nejvýraznějším a zásadním hmotovým prvkem kompozice. Dá se také nasvítit po celé své délce až 16 miliony barev. Nastavení se mění dle ročního období a denní doby. "Datová stěna", jak ji autoři nazývají, dotváří jako obří obrazovka život v celém areálu. Vzhledem k osazenstvu, které si objekty ve zmíněném areálu pronajímá, spojuje tato stěna vtipně vlastně téměř konkurenční společnosti. Inu řekněme české "Silicon Valley".

Další kvalita celého projektu je v prostředí jaké v okolí objektů vzniká. Jedná se o zcela moderní a současné parkové úpravy, které budou přístupné i obyvatelům okolního sídliště (doufejme, že to není jen slib...). Areálem prochází severojižním směrem bulvár se stromořadím jinanů. Prostorovou kompozici vhodně doplňují dvě náměstí, z nichž jedno je sad s ovocných stromů a druhé je členěno na různé půdorysné geometrické útvary s rozličnými druhy květin. Celý areál má ve svém okolí též mnoho vodních prvků.

Druhým komplexem je areál ČSOB v Radlickém údolí mezi areálem bývalé motorárny Walter a stanicí metra Radlická. Jedná se o stavbu obdobného měřítka i kvality, jen s poněkud jinou, řekněme monogamní náplní. Zkrátka všem známá velká banka se rozhodla po otřesných letech devadesátých, kdy všechny banky bez výjimky zohyzdily svými žulovými pláci centra českých měst, přestěhovat většinu svých pražských zaměstnanců na jedno místo do nového dopravně dostupného objektu mimo centrum města. Soutěžní podmínky však již o žádném kamenném či zlatém paláci nehovořily a proto šlo o počin ještě chvályhodnější. Ze soutěže vyšel vítězně architekt Josef Pleskot s ortogonálním objektem posazeným podél osy údolí. Jeho vnitřní až městská intenzita vtipně koresponduje s předměstským okolím. Měřítko byť je gigantické co se týče délky (jako od Prašné brány na Staroměstské náměstí) i šířky je úměrné co se výšky týče. Koncept šesti pavilonů srostlých do jediného objektu, nebo spíš jednoho objektu organizovaného jako malá městská čtvrť, je do stávajícího prostředí zasazen citlivě. Fasády jsou v jedné rovině vyjma občasných průniků do vnitřních prostor a drží tuto po celém obvodu objektu. Sympatické jsou detaily jako budoucí popínavá zeleň a dřevěné prvky na fasádě, které společně s odrážející se okolní zelení vytvářejí hezkou materiálovou kombinaci.

Provozní řešení je opravdu jedna volná dispozice, kdy platí koncept podle mne obdivuhodný (zvlášť u tak velké instituce a ještě k tomu banky) a sice: "Vezměte deset zaměstnanců. Devět jich posaďte pohromadě. Pak vymezte na nejhorších místech dvě samostatné kanceláře. Jednu přidělte desátému zaměstnanci, co ji nejvíc potřebuje a druhou ponechte jako zasedačku pro všechny. Nejlepší místo nedávejte nikomu, ať slouží s křesílky a kafem všem. Na závěr přibližně 250krát zopakujte."

Potvrzením, že se dané schéma líbí je i fakt, že představenstvo banky na svém třetím zasedání rozhodlo ve své (samozřejmě) uzavřené části odstranit příčky a usadit se stejně jako ostatní v otevřených prostorách! Pro architekta jistě úspěch.

Oba areály mají ohromné měřítko a zcela odlišné koncepty provozu či naplnění, jsou ale jistě kvalitními zástupci svého jinak města ubíjejícího a vylidňujícího živočišného (stavebního) druhu.

Čili i v případě administrativních objektů platí není kostka (kvádr či koule) jako kostka (kvádr či koule)!