Archiv 3: Hotely a administrativa v centru

Historické centrum v rekonstrukci a dostavbě aneb dva hotely a dva smíšené objekty

Zastavování proluk, rekonstrukce a dostavby historických objektů či dokonce vznik nových soliterních staveb v historickém centru Prahy byla pro naši kulturní veřejnost vždy citlivá a ožehavá záležitost. Obecná nedůvěra k architektuře z doby komunismu, kdy byly přes vznik památkových zón likvidovány celé objekty (často pro příšerný technický stav, kdekdo si jistě pamatuje jak byla Praha dlouhodobě obložená lešeními, na kterých se nic nedělo) byla ještě umocněna v 90. letech, za raného kapitalismu neregulovaným bujením něčeho, co se dá označit spíše za stavební díla bez vztahu k místu než jako architektura.

V přímém centru Prahy pak mohly vznikat objekty jako novostavba Špačkova domu v Klimentské ulici nebo ještě více exponovaný a nám všem známý palác Myslbek. Oba objekty mají obludné měřítko a na své okolí zvysoka (nejen řečnicky) kašlou. Parcela na Příkopech byla jistě perlou mezi pražskými prolukami a to co zde vzniklo je opravdu ostuda. Namísto citlivého přístupu k okolním stavbám se setkáme pouze s arogancí. Ne, že bychom neměli stavět v historických městech kvalitní současné stavby. To jednoznačně ANO! Ale opravdu dobré a nesnažící se každou cenu prosadit!

Chtěl jsem ale psát o dvou dle mého názoru opravdu zdařilých kusech tohoto stavebního druhu. A sice paláci Euro na Můstku a paláci Langhans ve Vodičkově ulici.

Palác Euro vznikl v sousedství dvou funkcionalistických objektů paláce Astra a obchodního domu Baťa v dolní části Václavského náměstí na místě domu zbouraného v 70 letech. Jeho autorem je kancelář DaM. Je to polyfunkční objekt s pevným jádrem, takže jsou v něm vlastně volná patra k různému využití a má 10 nadzemních i 3 podzemní podlaží, přičemž v šestém patře hmota ustupuje asi na polovinu a vzniká tak poměrně vysoká věž, která výborně vypichuje nároží dlouhé řady Václavského náměstí. Dům je to opravdu zdařilý. Jeho filosofie je o objektech vložených v plášti. Jako když jde někdo v pláštěnce, vidíte "něco", ale ne všechno. Zvlněná celoskleněná fasáda obkružuje kvádrovité hmoty a vzniká tak pocit vrstevnatosti, který fasádě dává lidský rozměr a funguje rozhodně lépe než nějaké zdobení ála historismus či postmoderna.

Palác Langhans od atelieru architekta Lábuse je rekonstrukcí a dostavbou čtyř objektů mezi Františkánskou zahradou a Vodičkovou ulicí. V parteru obsahují objekty obchodní pasáž. V patrech pak kanceláře a nakonec na vrchu byty. Současné střešní dostavby pozitivně parazitující na rekonstruovaných formách jsou metaforou figury kdysi slavného atelieru Langhans. Jednotlivé objekty jsou odděleny dvoranami, které prosvětlují i přízemní prostory. Ne náhodou zde sídlí nejmenovaný obchod s fotopotřebami.

Hotel Boscolo od atelieru DaM na rozhraní ulic Opletalovy a Jindřišské je rekonstrukcí a dostavbou novorenesanční hypoteční banky království českého. Veliká budova i vše co v ní stálo za to bylo prorekonstruováno a uvedeno do původního stavu, tedy, pokud možno a samozřejmě s jinou náplní jako jsou restaurace, lobby, apartmány, bazén a technické zázemí. Velmi vtipná je kuřárna v místnosti bývalých trezorů. Ve dvoře je pak novostavba zcela současná obsahující převážně ty "normálnější" pokoje, s krásnými potisky skleněné fasády. Stavba je příkladem toho jak k rekonstrukcím tohoto druhu jistě i pod nemalým tlakem investora přistupovat.

Poslední stavbou o které chci dnes psát je kontroverzní a mnohokrát prodiskutovávaná kauza: Hotel Four Seasons, v přímé blízkosti Karlova mostu, na Alšově nábřeží, na staroměstské straně hned za budovou Vysoké školy umělecko průmyslové. Velmi silný investor zde původně chtěl daleko výraznější objem plynoucí z požadované kapacity, ale veřejné mínění tehdy poprvé dosáhlo svého a v nové soutěži zvítězil atelier Dům a Město. Nové objemy hustě naplněné všemi možnými službami a samozřejmě hosty prorůstají několika historickými hmotami a chovají se ke svému okolí s velikou pokorou. Někdy je možná méně více. Je jistě mnoho z nás, kteří jsme si ho tam mnohokrát nevšimli.

Všechny zmiňované stavby působí po všech možných, ale hlavně nemožných realizacích (například hotel Don Giovanni na Želivského), kterými jsme byli obklopeni, jako balzám na duši a pokud jen půjdete kolem, jistě stojí za to zvednout hlavu a podívat se. Ale nic vám nemůže nikdo nařizovat: proti gustu žádný dišputát!